Chystám se na své první trhy. Trochu se bojím a dost se těším. Čeho se bojím? Lidí co půjdou kolem a bez zastavení půjdou dál. Lidem, co řeknou, že jsem drahá. A že v nákupáku seženou za tu cenu troje náušnice (a to jo, ale bez duše, kámo). Svých představ o tom, jaké by to mělo být a reality jaká asi bude. Ale těším se. A na co? Že poznám další tvůrce. Že poznám lidi, co doma prožívají něco podobného jako já. Na lidi, co své strachy už umí ovládat a umí prodat to co nejlépe umí. Na to že si něco pěkného pořídím a budu mít radost z toho, že jsem podpořila tvůrce. Protože: Pokaždé když vytáhneme peněženku, abychom zaplatili, rozhodujeme o světě v jakém chceme být. 

Díky Anče, která do Klatov jela se mnou, jsme měly luxusní ubytování u Klárky přímo v Klatovech. Večer jsme opekly buřty a já se ráno po anglicku vytratila na nádvoří Jezuitské koleje, kde se trhy konaly. Netušila jsem o trzích nic moc. To přiznám bez mučení. Byla jsem ale svědomitě připravená a jediné co jsem neměla byla zkušenost. Tak hurá na ní. 

Holky, co pořádaly Šumava Design, mě přivítaly a během chvíle jsem měla svůj krásný stánek na super místě! Páni, v to jsem ani nedoufala. Přinesla jsem si své 4 bedny a špalek a začalo aranžování, které jsem si natrénovala ve sklepní dílně a jehož výroba mi zabrala převážný čas minulých týdnů. Nakonec jsem přidala prkénko s vygravírovanými iniciály mého podnikání a už zbývala jen snídaně, káva a trhy mohly začít. 

Před desátou přišla Anča a nalily jsme si kávu do plecháčků (které jen tak mimochodem plánuji vymalovat ve větším, zatím mám jen ten můj a mého přítele). Trhy se odstartovaly a první a největší nákup u mě udělaly moje krajanky z druhé strany Jižních Čech. Děkuju! A pak už to šlo dál a dál, párkrát jsem si prošla ostatní prodejce a kochala se krásou a přemýšlela o tom, že to mají asi dost podobně jako já. Bylo to milé vidět tolik tvůrčích duší na jednom místě. 

Už kolem oběda jsem měla vráceny náklady na stánek a pár věcí kolem, tak jsem byla spokojená. Každý mi mou práci chválil a když se lidi divili malovaným motivům Šumavy na náušnicích, měla jsem radost a pocit, že to nebylo zbytečné. Myslím, že z podpůrných slov, co jsem tam slyšela, budu žít dlouho. Děkuji za ně. 

K obědu jsem do sebe naládovala burger z Divokého bistra a pak přišel čas, kdy jsme s Ančou měly víc času na probrání novinek. Ještě před koncem jsem prodala svou první velkou misku, na kterou jsem opravdu pyšná a kterou si paní zamluvila už ráno. Pak už to jen zabalit zpět do krabic a hurá domů. První zkušenost byla super! Kdybych měla spočítat náklady na naftu, nájem, vizitky, kartičky, krabičky a všechen čas co jsem tomu věnovala, asi by to dalece převýšilo mé tržby. Ale ta zkušenost a tolik krásných slov je pro mě cennější a navíc na další trhy už mám všechno připravené.  Už to jen lépe uspořádám v krabicích a domaluji další Šumavské náušnice.

Jestli jsi tvůrce a čteš tyto řádky, tak se koukej přihlásit na nějaké trhy, klidně i vedle ve vsi. Možná ti někdo řekne, že jsi drahý (mně to řekl asi 6ti letý chlapeček :D). Ale většina lidí tě pochválí a budou si Tvé práce vážit. A jestli netvoříš, ale máš rád tyto věci, tak říkám to samé. Jdi na trhy, povídej si s tvůrci a nasaj trochu jejich energie a lásky k tomu co dělají Je to jedinečné a když je podpoříš, budou na Tebe s láskou vzpomínat a ty budeš mít doma kousek u jehož výroby si někdo zpíval, nebo jako já poslouchal Karla Klostermanna na audiotéce a dostal kousek toho Šumavského ráje i do šperků, které nosíš. 

Jo a musím ještě říci, že mě skoro dojali malí kluci, kteří se na dřevěné šperky koukali s takovým zaujetim, že mě to až překvapilo. A jeden z nich dal i přednost před bublinami a plyšákama přívěsku s Luzným, který měl na jedné straně pohled na Luzný a na druhé vrcholový kříž. Potěšili mě i rodiče, kteří s malým udělali domluvu, že bude mít Luzný a pak i na něj společně vyšlápnou. Tak doufám, že se mu tam bude líbit.